Tento článek píši, protože mám v poslední době velmi bohaté zkušenosti s hledáním doktorů a komunikaci s nimi.
Protože nejdříve jsem se začátkem března minulého roku přestěhovala z Moravy do Čech za partnerem a potřebovala jsem si najít nové doktory.
Pak partner vážně onemocněl. Jako první se projevila cukrovka, díky ní a vyšetřením našli doktoři nádor a k tomu se přidali problémy se štítnou žlázou.
Takže spousta volání, hledání, komunikace se sestrami a doktory.
A to mě přivedlo k zamyšlení nad touto oblastí našich životů.
Když jdeme do obchodu, vybíráme si podle ceny nebo kvality nebo obojího. Hledáme pro nás vhodný kompromis.
Když přicházíme k pokladně, díváme se na délku fronty, rychlost prodavačky a vybíráme, kam si s tím naším košíkem zařadíme také podle toho, jestli je prodavačka příjemná nebo ne.
Když vybíráme cokoli jiného a potřebujeme poradit, řídíme se i tím, jestli se s tou druhou stranou domluvíme, zda tomu rozumí a vysvětlí nám, co potřebujeme vědět nebo jestli nám pomůže jinak.
Proč to neděláme i s výběrem doktorů a sester?
Proboha proč.
A tak jsem se tím začala řídit i v této oblasti. Protože jsem si uvědomila, že pokud nás doktor neposlouchá a není schopen nám vysvětlit jaké záludnosti má naše choroba a čím vším si můžeme pomoci sami, jak nám může opravdu pomoct?
Mám pocit, že poslední ranou pro přístup lékaře k nám pacientům byl covid. Že v té době se zcela zapomnělo, že jejich práce je služba a podle toho by mělo i jejich chování vypadat. Promiňte, (a teď mluvím k doktorům a sestrám), ale vy taky nechodíte ke kadeřnici, která po vás štěká jen, co vám zvedne telefon. Anebo snad ano? A když ano, proč to děláte? Proč si to proboha děláte? Vy lékaři i sestry si stěžujete na to, že pacienti jsou takoví nebo makoví. Ale na to samé si mohou stěžovat i prodavačky nebo kdokoliv, kdo dělá s lidmi.
Ale pozor, vše je jen a jen o nás. Pro co se my rozhodneme. A jak se zachováme.
A já jsem se rozhodla. Hledám pro sebe, pro svoji tchýni, i pro svého partnera ordinaci, kde mají doktor i sestra laskavý a lidský přístup ke svým pacientům. Kde jsou ochotni vás vyslechnout a vysvětlit vám, jak ta nemoc, kterou vlastníte, funguje. Jak fungují ty prášky, co vám nasadili a že když vám nebude po nich dobře, tak se můžete objednat a doktor vám je vymění nebo s vámi probere, že třeba máte i něco ze stravy vynechat co se s těmi prášky pere. Do kterých oblastní vašeho života může nemoc nepříjemně zasahovat a ovlivňovat ho. Jak s příznaky můžete pracovat. A vše nám vysvětlí takovým způsobem, abychom tomu jako laici porozuměli. A to je pro mě velmi důležité.
Po poslední zkušenosti s jistotou doktorkou se vůbec nedivím, že spousta lidí na své doktory nadává. Protože spousta z nich zapomněla, proč tady doopravdy jsou. Že oni jsou tady pro nás a ne my pro ně. Že to co dělají je služba druhým. Ne že my jsme služba pro ně nebo nějaký spotřební materiál, díky kterému vydělávají peníze. Ale pozor to neznamená, že my se k nim budeme chovat ošklivě. I my máme povinnost slušnosti a taky povinnost slušnost vyžadovat a právo změnit doktora, když si s ním nerozumíme. Protože pak nám nemůže pomoci. Až toto pochopíme my pacienti, pak se naše zdravotnictví možná někam začne posouvat.
Protože náš zákazník náš pán.